Dům na rohu Tišnovské a Trávníků v Brně-Černých Polích nepřehlédnete

Inspirující a poutavá tvorba

14.12.2019 09:35

    Počátkem listopadu 2019 mi kamarádka Dada Klementová poslala pozvánku na „monumentální asambláž nazvanou Hudební sursum“. Tato akce má se konat v Brně-Černých Polích na Tišnovské ulici v čísle 77. Veřejnosti zde bude po celý večer otevřen dům výtvarníka, asamblážisty, performera Lubo Kristka, který v domě uspořádá zmíněnou produkci. A ona že tam bude na klavír doprovázet kamaráda Jana Martiše, který opět rozezní svůj Teslův generátor, jehož plazmové výboje naplní éter… (Teslův generátor je skutečný fyzikální přístroj, který vyluzuje zvuky, jako když se něžně mrouskají kočky, nebo když hrajete na pilu. Je to taková pěkná mystifikace cimrmanovského rázu, slyšel jsem ji krátce před tím, to se v Lomnici u Tišnova připomínalo třicetiletí založení Stezky Járy Cimrmana).

    Dadu Klementovou, pedagožku JAMU mám rád, tak jsem šel.

    I když Černá Pole znám a Tišnovskou jsem chodíval do husovického gymnázia, dům č. 77 mne překvapil. Černá Pole patří k půvabným částem Brna. Sestávají z rodinných domků z počátků minulého věku, a taky z milníků moderní prvorepublikové architektury… v zahrádkách a předzahrádkách zrají meruňky a třešně. V předzahrádce vilky, resp. vily č. 77, na rohu Tišnovské a Trávníků, trčí do ulice obří zlatavé ruce z polystyrenu. Objímají strom. Jakoby jej chránily, a současně jakoby nabízely jeho plody… veliká umělá jablka. Ale strom je zřejmě živý, zřejmě plodí polystyrenová jablka jako symbol… Jedna stěna domu je osazena hodinami, které znázorňují Sysifův osud – cestu nahoru s balvanem – a možná úlevu při cestě dolů, pro balvan... Je to jedna z asambláží majitele domu Lubo Kristka. Později se dozvídám, že Kristek je tvůrcem desítek podobných objektů, rozmístěných najmě v západním Německu, Rakousku i jinde po světě. Jedna ze stěn je roztomile vyzdobena vláčkem. Prý je to Tišnovka. Za našeho mládí supěla tu, za zahrádkami, z Brna do Tišnova a pak až do Žďáru nad Sázavou.

    Teď ale postávám před domem Lubo Kristka a se mnou dvě nebo snad tři stovky Brňanů. Přiznávám, že mně hojná účast překvapila. Všichni čekáme, až budeme vpuštěni dovnitř, neboť tam to všechno proběhne… Přichází ke mně Franta Borovec, výtvarník, tvůrce stovek etiket, log a firemních značek, televizní scénograf: jdeš taky, ptám se. Nee, říká, já jdu na pivo…

    Teslův generátor se rozezněl, pan Řičánek recitoval, pan starosta městské části Brno-sever Martin Maleček hovořil a pak Lubo Kristkovi, jako Osobnosti městské části Brno-sever v oblasti kultury, předal dar, raritu, kovový klarinet, který se napříště stane součástí sbírky hudebních nástrojů Lubo Kristka, kvůli které jsme sem přišli. Ta totiž plní schodiště třípatrového Kristkova domu – na tenkých ocelových lankách visí od shora dolů desítky hudebních nástrojů, houslí, klarinetů, pozounů, bubnů a bubínků, trumpet, saxofonů, dokonce i klavíry, no však se podívejte na foto. Pan starosta Martin Maleček označil sbírku za pozoruhodnou a slíbil, že do Kristkova domu bude napříště posílat vzácné návštěvníky městské části Brno-sever, neb tento dům a sama sbírka vyrovná se takovým zajímavostem městské části, jako jsou vila Tugendhat, funkcionalistická kavárna Era, muzeum romské kultury a věznice na Cejlu.

Vlevo: Polystyrenové ruce ukotvené hluboko v domě. – Vpravo: Klementovi a jejich přátelé hráli vně i uvnitř domu.

    Přiznávám, že asambláž (asambláž je dílo, v němž umělec opouští dvojrozměrnou plochu obrazu a proniká do prostoru) Lubo Kristka je poutavá a vskutku se může stát dalším poutním místem Černých Polí, ale nejen ona, ale celý upravený Kristkův dům. A protože mne zaujal, a protože jsem o Lubo Kristkovi až doteď neslyšel, vzal jsem si na pomoc Wikipedii. Říká se tam, že Lubo Kristek se narodil v roce 1943, je to český sochař, malíř a akční umělec, který po srpnu 1968 odešel do emigrace, žil převážně v západním Německu a proslavil se zejména svými kritickými asamblážemi a happeningy. Jeho díla se nacházejí v mnoha galeriích i veřejném prostoru zejména v zahraničí. V roce 1990 se vrátil a usadil se v Podhradí nad Dyjí. Tam opravil jeden z rozlehlých chátrajících domů, nyní Zámeček Lubo. Na vrchol střechy umístil klavír… Údolí Dyje obohatil od pramenů až k ústí do Moravy jedenácti zastaveními se surreálními plastikami. Poctu řece, dárkyni života, spojnici tři států… V Podhradí pořádal happeningy, hojně navštívené produkce, ve kterých účinkují desítky amatérů i profesionálů, herců, hudebníků, baletek, osazenstvo sociálních ústavů… s bohatou symbolickou výpravou, často s kritickým nadčasovým obsahem. Proslul jimi i v zahraničí. Jeden z největších happeningů odehrál se v Brně-Černých Polích v roce 2018, při otevření domu č. 77 – odtud tedy i hojná účast diváctva v dnešní produkci, řekl jsem si.

    Ve Wikipedii a řadě dalších článků o Lubo Kristkovi jsem se dočetl, že Podhradí se díky jeho Zámečku s klavírem na střeše a výstavní síní s jeho obrazy a plastikami stalo vyhledávanou turistickou atrakcí, a že tam míří školní výpravy, a že jeho umělecká tvorba je pro mnohé, najmě pro vnímavou školní mládež znamenitou školou moderního, či postmoderního – jak chcete – umění.

    Od Dady Klementové pak vím, že jeho nynější životní družkou je jedna z jejích žaček, která dráhu muzikálové hvězdy zaměnila za oddanou sekretářku i inspirující múzu.

    Přejme tedy v tento předvánoční čas manželům Kristkovým mnoho dalších nápadů, poutavých produkcí a nové tvorby.

LADISLAV VENCÁLEK
Snímky: autor (3) a Wikipedie (2)

 


Vlevo: Schodiště naplnila stará hudba. – Vpravo: Ze současné sochařské tvorby Lubo Kristka (Strom větrné harfy; Dotek dvou pohlaví).

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00