Je to jenom show

04.06.2020 09:45

    V Lidových novinách z 11. května vyšel  článek Jaroslava Totuška s názvem Když už ani sex nestačí, který rozebírá fenomén reality show. Tento televizní produkt poutá statisíce, ba miliony diváků na celém světě a desetitisíce z nás. V televizi se vaří, krášlí náhodné chodkyně, vyměňují manželky, lidé obého pohlaví se uzavírají v komfortních vilách a televizní národ sleduje každý jejich krok, copak u nás, tady je to krotké, ale článek v Lidových novinách komentuje novinku z produkce amerického Netflixu, která prý nám vyrazí dech. Jmenuje se Too Hot to Handle. Jak to naši přeloží, nevím. Že by Horký handl? Nebo příliš horké do ruky? Oč jde? Parta mladých lidí je uzavřena v luxusní vile na exotické pláži. Všichni jsou krásní, mladí, chlapci svalnatí, s vizáží od svůdného mexikánce po intelektuála, u dívek se snoubí půvab, něha a smyslnost, samozřejmě, dbá se i na rasovou vyváženost, atd.  Člověk předpokládá, že televizní kamery se budou voyaersky pást na dnech i nocích plných vzájemného provokování, dobývání, úhybných manévrů, her, hrátek a snad i vítězného sexu, ale ouha, jedinou podmínkou soužití je nemít sex. V žádné podobě. Kdo vydrží, vyhraje nějaký ten milionek. No, jak to dopadlo? Počkáme si, až něco podobného okopíruje nebo koupí některá z našich televizí. Samozřejmě, jde o peníze. Jako vždycky. Televizi, reklamním agenturám i účastníkům. Názorně to bylo, či snad je u nás vidět ve Výměně manželek. Pro účastníky z kruhů tzv. sociálně znevýhodněných to je významné přilepšení do rodinného rozpočtu. Jiní se hlásí – no třeba, že budou v televizi, jiní se rádi předvádějí, psychologové to už mnohokrát rozebrali a já nic nového nevymyslím. Ale chtěl bych si v té záplavě všimnout show, která se jmenuje Nebezpečné vztahy. Najdete ji na jedné z prý nezávislých televizí, na Barrandovu. V podstatě běží celý den, v podvečer přerušovaná jen obskurními zprávami a debatami pana majitele televize Barrandov Jaromíra Soukupa. Dopoledne i odpoledne se opakují staré díly s dovětkem Jak to dopadlo, večer bývaly v čase předkoronárním i tři čerstvé díly, nyní i zde najdete opakování. V čem je princip?  Jednotlivé příběhy nevymýšlejí profesionální tvůrcové televizních seriálů, ale diváci. Popisují své trampoty, nešťastné lásky a manželství, problémy s dětmi, s nevěrou, majetkem, lží i pravdou, děje, co koření v dávné minulosti, vyplouvají na povrch... A mohu vám říct, že jsou to příběhy, které mne dnes a denně překvapují. Řekl bych, že by je žádný scenárista ani divadelní autor nevymyslel. Na obrazovku je vždy zprvu zván autor dopisu, pak přicházejí další. Trvá to i s reklamními bloky asi hodinu, a za tu poměrně krátkou dobu musí duše a inspirátor a moderátor programu Jan Musil vypreparovat a to doslova ze zúčastněných i to co říct nechtějí... je to takové malé divadelní představení se svou expozicí i katarzí... A nezkouší se to, je to naostro – a tak věrohodné, až se člověk ptá, zda to není secvičeno, a zda to nejsou herci z oblastních scén a amatérských souborů, kteří se ještě nedostali na obrazovku a rádi se nechali najmout... Popravdě, Jan Musil už to všechno v jednom rozhovoru pro bulvár objasnil, řekl, že je to tak na půl. Ten kdo napsal, bývá téměř vždy na scéně. A když se nepodaří autorovi nebo televiznímu štábu přesvědčit ostatní, o které v případu jde, a nepomůže ani finanční zainteresovanost, tak jsou účinkující najímáni, a nemusejí to být herci. Kolik Barrandov platí – to se nikde nedočteme... Ale o to mi moc nejde.

    Chtě nechtě, musím tuto produkci srovnávat s divadelním představením. Co že je úkolem divadla? Vybídnout k zamyšlení, odkrýt skrytý prostor souvislostí, mluvit o čem se mlčí, připomenout na co jsme zapoměli...cituju z jednoho divadelního programu... a samozřejmě, krom vznešených úkolů i pobavit. Jan Musil to celkem skromně tvrdí i o Nebezpečných vztazích. Ano, chceme pobavit. Ale, řekněte mi, po kterém divadelním představení odcházejí účinkující i diváci smířeni se svou láskou nebo naopak, po kterém se konečně dozvědí pravdu, a mohou si znovu uspořádat život, porozumí svým dětem, prarodičům, mohou hovořit z očí do očí, a po letech nedorozumění a animozity nakonec zajít spolu na pivo nebo na kafé...

    Řeknete možná, ne, divadlo je něco jiného, jiný žánr, tamto je show, možná trochu jiné, ale nesrovnávejte nás... a já říkám: ano, je to show...

xxxxx

    A teď si mohu postesknout. Součásti nynějších Nebezpečných vztahů a nejen jich v programu televize Barrandov jsou reklamní vstupy. Reklamy jsou, jako obvykle, připitomělé, ale jedna z nich mne opravdu nadzvedla. To skleníkem s červenými rajčaty prochází dívenka rovněž celá červená, krásně zmalovaná a namalovanými rtíky tvrdí, že tato rajčátka ze skleníku  v Tvrdonicích nejen tak krásně vypadaj, ale i tak krásně chutnaj a že je maj nejen u nich v Tvrdonicích, ale i u vás v Penny... No, já nevím, zda byli kreativci této reklamy někdy v Tvrdonicích, v kraji vinné révy a naftových věží  pod Pálavou a slyšeli někdy tvrdonickou dívenku... Její řeč je studánková, stále ještě... ne nepodobná spisovné češtině, v žádném případě ne z pražské kotliny.  Nevím, zda tak pěkná zůstane, budou-li reklamní kreativci pořád tak aktivní... A oni budou. Být Radou pro rozhlasové a televizní vysílání tak panu řediteli televize Barrandov napařím pokutu... Ale nejsem. Tak si jenom stýskám.

LADISLAV VENCÁLEK

 

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00