Jezuité v Brně

10.10.2019 18:35

    Dá se předpokládat, že už není mnoho lidí, kteří by si s Karlem Havlíčkem Borovským mysleli, že „jezoviti“ jsou „českých knížek hubitelé lítí“. Ovšem ještě v prvním vydání Slovníku spisovného jazyka českého (1960) je jesuita definován jako „člen katolického řádu tovaryšstva Ježíšova, proslulého zvláště v 17. a 18. stol. užíváním brutálních prostředků ve službách církevní reakce“. V historii Brna máme dost důkazů, že to s tím jiráskovským „temnem“ bylo trochu jinak a že jezuité knihy a vzdělanost naopak ve světě šířili.

    Mnozí Brňané ani netuší, že v prostoru vymezeném ulicemi Kozí, Jezuitskou, Mozartovou a Dvořákovou, který je rozpůlen ulicí Beethovenovou, byl až do jejich zboření roku 1906 rozsáhlý soubor budov kostela, koleje, noviciátu (jediného pro celou českou provincii S. J.), semináře a gymnázia jezuitského řádu. Dnes už z nich stojí jen řádový kostel Nanebevzetí Panny Marie a u něho, směrem do Mozartovy ulice, portál někdejšího tzv. kardinálského klášterního křídla od Jana Křtitele Erny. Původně byl v těch místech klášter augustiniánek, zvaných „herburky“ podle zakladatelky kláštera sestry Herburgy. Řádový klášter a gotický kostel vznikly roku 1241 (dva roky před udělením městských práv Brnu králem Václavem I.), ale za husitských válek značně utrpěly, herburky skončily v naprosté chudobě a rozkladu a jejich brněnský řád byl roku 1573 rozpuštěn. Majetek pak o pět let později získali jezuité, kteří byli do Brna povoláni už roku 1570 a zpočátku sídlili na Petrově. Ti kostel přestavěli v barokním slohu; podílel se na tom v 60. letech 17. století Jan Křtitel Erna (postavil i jezuitskou rezidenci v Tuřanech) a v roku 1732 zvýšil kostelní věž Mořic Grimm (roku 1718 vybudoval také jezuitskou kapli na Ostré horce u Soběšic – zbořena 1785 –, jejíž střed se roku 1759 stal prvním, výchozím triangulačním bodem při trigonometrickém měření habsburské monarchie během I. vojenského mapování za Marie Terezie, prováděném P. Josefem Liesganigem, ředitelem vídeňské jezuitské hvězdárny). Po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. a v našich zemích Josefem II. roku 1773 sídlily v klášterních budovách škola a gymnázium, stavovská akademie, univerzita a kněžský seminář, přenesené načas z Olomouce, a od roku 1782 tu byla armádní kasárna. Ze sedmého dílu Dějin Brna (2015), kde je podrobný přehled stavebního vývoje a uměleckohistorických památek historického jádra města, se dozvídáme, že po zboření původně klášterních budov „byl prostor zastavěn monumentálními budovami bankovních a státních budov“; jedna z nich – na Beethovenově vedle kostela – patří Českému rozhlasu, druhá – na Mozartově ulici – pak Divadelní fakultě JAMU.

Omnia ad maiorem Dei gloriam

    Vše pro větší slávu Boží – to bylo heslo jezuitů, jež zdůvodňovalo všechny akce členů řádu, zaměřené na posílení moci církve v čele s papežem. Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Jesu, S. J.), založené roku 1534 Ignácem z Loyoly, byl výhradně mužský řád, který patřil v katolické církvi mezi nejmocnější a záhy se rozšířil do celého světa. K tomu mu dopomohla síť kostelů, klášterů, škol a také misionářské působení v tehdy odlehlých částech světa. Brněnské působiště patřilo k nejvýznamnějším. Svědčí o tom výčet osobností, jež v Brně nalezly vzdělání či uplatnění.

    O zřízení jezuitské koleje v Brně se zasloužili biskupové Vilém Prusinovský a Jan Grodecký, mezi novici byli např. budoucí teolog a slavný anglický mučedník Edmund Campion (Kampián, 1540–1581) či Bohuslav Balbín (1621–1688), literát, historik, zeměpisec a pedagog, obhájce českého jazyka, autor latinsky psaných děl Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého, Rozmanitosti z historie Království českého (jejich součástí jsou Učené Čechy o českých kulturních dějinách) a taky spisku Diva Turzanensis o poutním místě v Tuřanech, zasvěceném zázračné soše Panny Marie. Ke zdejším novicům patřili také rodilý Brňan německé národnosti Georg Josef Kamel (1661–1706), bratr-laik, lékárník a misionář v Mexiku a na Filipínách (je po něm pojmenována kamélie), či Josef Dobrovský (1753–1829), zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky a iniciátor českého národního obrození. Mezi jezuity narozenými v Brně vynikl František Mesitzky (1713–1796), mj. profesor poezie a rétoriky na pražské univerzitě, autor třistastránkové, latinsky psané Příručky církevní a světské výmluvnosti, potřebné pro úřady i soudy, podle pravidel slavných autorů, zvláště M. T. Cicerona, k užitku studujících obojího práva. Po zrušení jezuitského řádu byl „ředitelem státního gymnázia (dříve jezuitského) a neúnavně sbíral prameny a materiály k dějinám Moravy“, jak píše Josef Koláček v knize 200 let jezuitů v Brně (2002; uvádí tam dokonce 145 „brunenses SJ“ narozených v Brně; mezi jejich většinou německými jmény je i kuriózní příjmení Tschurtschenthaler).

    Slavnou kapitolou dějin brněnských jezuitů je období obrany Brna proti Švédům v letech 1642 a hlavně 1645. Ochráncem a duchovním vůdcem města byl tehdy páter Martin Středa (1587–1649), v letech 1641–1646 rektor brněnské jezuitské koleje, který stál po boku vojenského velitele Brna Raduita de Souches. K obráncům města patřil pětasedmdesátičlenný oddíl studentů jezuitské koleje pod velením jezuity Jana Malobického (1620–1683), který se o tři roky později osvědčil i v bojích se Švédy v Praze, kde v říjnu 1648, třicet let po svém začátku pražskou defenestrací 1618, skončila třicetiletá válka. Přesně v té době byl Jakub Kresa ještě v kolébce. Byly mu asi tři měsíce.

Euklides Západu

    Jakub Kresa (1648–1715) je další velká osobnost vzešlá z brněnské jezuitské koleje. Po brněnském noviciátu vystudoval na pražské univerzitě matematiku, teologii a jazyky (ovládal jich celkem jedenáct). Později přednášel na olomoucké a pražské univerzitě hebrejštinu a hlavně matematiku. Na základě své vědecké reputace a jazykových znalostí byl roku 1686 povolán do Španělska, kde úspěšně 15 let působil hlavně na madridské univerzitě a námořnické akademii v Cádizu. Přeložil do španělštiny osm knih Eukleidových Základů a doplnil je vlastními poznámkami, takže ho Španělé nazvali Eukleidem Západu. Měl vliv i na nejdůležitějšího španělského malíře a kunsthistorika přelomu 18. a 19. století Antonia Palomina, kterému dával hodiny matematiky, trigonometrie a optiky a učil ho tak malovat perspektivní fresky.

    Po smrti španělského krále Karla II. Habsburského začaly roku 1701 boje o španělský trůn, a tak jezuité Kresu povolali zpět do Prahy, kde na univerzitě přednášel teologii a soukromě učil matematiku. Roku 1704 byl povolán ke dvoru do Vídně, protože císař Leopold I. ho jako znalce španělského jazyka i místní situace jmenoval zpovědníkem a rádcem svého druhorozeného syna Karla, kterého hodlal poslat do Španělska, aby si pojistil tamní trůn. Kresa s arcivévodou Karlem procestoval Evropu, a když se arcivévoda stal jako Karel III. španělským králem, přijel s ním roku 1704 do Madridu. Setrval tam až do roku 1711, kdy se Karel španělský po smrti svého bratra Josefa I. stal (jako Karel VI.) císařem Svaté říše římské a zároveň (jako Karel II.) králem českým a (jako Karel III.) králem uherským. Kresa s ním roku 1714 odešel do Vídně a o rok později, po desetileté službě u dvora, se vrátil zpět do Brna. Zde opět působil v jezuitské koleji a věnoval se matematice, ale po krátké době ve věku 67 let zemřel a byl pohřben v kryptě jezuitského kostela po boku P. Martina Středy.

    Jakub Kresa je považován za nejvýznamnějšího matematika 17. století českého původu. Zasloužil se o to svým dílem Analysis speciosa Trigonometriae Sphaericae…, které posmrtně vydali jeho žáci v Praze roku 1720. Celý titul latinsky psaného spisu zní Analysis speciosa použitá ve sférické trigonometrii, v primo mobili, v rovinném trojúhelníku, v aritmetické a geometrické posloupnosti a v některých jiných problémech. Posmrtné dílo P. Jakuba Kresy vydané tiskem. Dva nepřeložené latinské termíny v názvu nemají dnes příslušný ekvivalent. Analysis speciosa znamená používání písmen k označování neznámých v aritmetických operacích a primum mobile je pojem z astronomie a znamená použití sférické trigonometrie pro výpočty souřadnic a úhlových vzdáleností hvězd.

    Více než 350stránkový spis je rozdělen do tří knih: první je věnována algebře, aritmetické a geometrické posloupnosti, druhá je o rovinné trigonometrii (Kresa tu jako jeden z prvních začal vztahy mezi goniometrickými funkcemi vyjadřovat pomocí algebraických výrazů) a třetí kniha je o sférické trigonometrii.

    Jakub Kresa, podle Aleše Lebedy, jednoho ze znalců jeho života a díla, byl mužem „velkého ducha a intelektu, obrovské pracovitosti, systematičnosti, cílevědomosti a invence“. Byl příkladem osobnosti, která se ze skromných venkovských poměrů (narodil se v rolnické rodině ve Smržicích u Prostějova) vypracovala zásluhou jezuitského řádu až k vrcholu tehdejší společnosti. A přesto: kdo ho dnes – snad kromě matematiků, občanů Smržic a pár historiků – zná? V Brně asi málokdo – nemá ani heslo v Encyklopedii Brna, ani po něm není pojmenovaná ulice. To Balbín má ulici v Židenicích, Kamel v Jehnicích, Dobrovský v Králově Poli (a taky krásný litinový obelisk na hrobě na Ústředním hřbitově) a Středa byť jen krátkou uličku v centru (kterou mnozí proto interpretují jako Středovou) a bude mít dokonce i sochu před jezuitským kostelem. Ani pamětní desku v Brně Kresa a taky Kamel nemají. Kamela v paměti lidí udržují kamélie. Ale co připomíná Kresu?

MICHAL ŽÁK (s poděkováním Rudolfu Pustovi a Zdeňku Sadílkovi)

 

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00