O spolupráci tištěné knihy a internetu

06.02.2020 16:05

    Určitě jste už také ve svém okolí slyšeli, jak ti dnešní mladí pořád koukají do počítačů. Ta věta vždy vyznívá jako nějaká stížnost a varování před něčím, co není dobré.

    Nemyslím si, že by jakýsi vnitřní boj, vytváření si protikladů vedl k tomu, o co vlastně skutečně jde. Novodobé médium – internet, nám přináší zásadní změnu v chování a směru naší společnosti stejně tak, jak to kdysi udělal vynález knihtisku – masového předávání informací. Osobně bych se dnes šel vždy zeptat „toho mladého“, jak by to udělal on. Ne co by udělal, ale jak. Co bylo uděláno doposud, je očividné. Spolupráci mezi lidmi bych hledal v tom, co chci sdělit a podvolil se nevyhnutelnému, jak.

    Internet se dnes stal nespornou výhodou v hledání informací a prezentací čehokoliv, obzvláště v nabídce a prodeji. A to i knih, bez kterých si nedovedeme představit expanzi lidského rozvoje ve všech směrech. První krůčky s vyrovnáním se s novou technologií jsou za námi. Virtuální vydávání e-knih formou internetových stránek, čtečky, které vlastně okamžitě nahradily tablety, které se dnes dávají jako hračky dětem. V některých rodinách už od tří let.

    Mým prvním „tabletem“ byla vlastně kniha. Papírová kniha. První, co jsem s ní po zkoušce dělal, tj. jak chutná, jak se mačkají a trhají listy, byly mé variace s tužkou. Nevím, jestli jsem tehdy domalovával ilustrace knihy, nebo se pokoušel nakreslit své první písmeno v životě. Co pocitově vím, bylo, že rodiče z toho nadšeni nebyli. Pamatuji si, že můj dědeček si v té době koupené knihy podepisoval. Vysvětluji si to tím, že si jich vážil a nechtěl o ně přijít. V té době si lidé knihy ještě vzájemně půjčovali.

    Díky počítačové technologii se velmi usnadnil nejen tisk knih, jejich dostupnost, ale také nabídl širší uchopení smyslu knihy. Internet nám nabízí i zpětnou vazbu čtenáře a možná i další objevení smyslu přínosu knihy. A tomu přece můžeme pouze zatleskat.
Možnou variantu – směru, nám může nabídnout například básnická sbírka, která má podobu dvou rozevřených dlaní. Na jedné straně básně a na druhé ilustrace – například výtvarné vyjádření i více autorů k jednotlivým básním. Tyto ilustrace jsou ve formě zvlášť oddělených karet, na kterých ze zadní strany naleznete informace o autorovi výtvarného vyjádření jednotlivé básně.

    Výtvarnou podobu básně tak může čtenář nejen přijmout, či odmítnout, ale také přiřadit dle své libovůle k jiné básni. Použít jako svou záložku knihy. Hrát svou pocitovou hru. Ilustrace tak pouze nepodporují, ale i spolupracují s podstatou knihy jako takové. Každé spolupráci na rozvoji dobrého tleskám. Internet a kniha mi připomínají ruce, dvě dlaně připravené zatleskat. Rozevřením dlaní vždy něco vyjadřujeme. Něco vzniká.

    Netradiční pojetí ilustrací knihy umožňuje čtenáři své pocity z textu porovnat i s více vyjádřeními jiných virtuálních čtenářů. Vytvořením prostoru ve virtuálním světě – internetu, například na sociálních stránkách, dodatečně vzniká možná zpětná odezva ve výtvarné, hudební či jiné formě na knihu i pro „tabletáře“. Takže při dotisku si autor knihy může z internetového prostoru osvěžit jiným výtvarným doprovodem. Tato spolupráce s výtvarnou formou knihy umožňuje křest knihy spojený s výstavou obrazů, na které nemusí autoři básní i ilustrací být společně, ale přesto se vzájemně propagují. Výhody takové mezioborové spolupráce se naskýtají i nakladateli, který má možnost kdykoli uspořádat svou vlastní propagační akci – výstavu své činnosti (jednotlivosti, či celku), a i takto podpořit kulturní dění, ve kterém reálně podniká.

    Jak jinak lze nabídnout ruku mainstreamu? Jaký je dnes rozdíl mezi upřímným potleskem a strachem z uštědřeného políčku? Jak umožnit nastupujícím generacím, aby je kniha inspirovala a ne naopak? Jak jinak dnes uchopit svobodu čehokoliv, kterou jsme si díky internetu umožnili?

    Nevím, jestli takovou svobodu dokáže lidstvo někdy ve své budoucnosti patřičně uchopit. Každopádně by se na ní nemělo přestat spolupracovat. Ke spolupráci nám přibyl právě internet. Ten nám dává dvě varianty. Můžeme s ním bojovat, nebo spolupracovat. Tak, jako s našimi dětmi.

    Zpětná vazba virtuální knihy vytvořená pomoci internetu nikdy nenahradí skutečnou, papírovou knihu – knižní vazbu rukou skutečného člověka reálného světa. Může však vytvořit svobodný prostor bez boje s počítačovou technologií a její umělou inteligencí, která je už dnes schopna sama generovat a už také i uveřejňuje texty, básně, hudbu, obrazy.

    (První knihu v této podobě vydalo v roce 2019 nakladatelství Sursum, sbírku básní Hedviky Šlápotové, s názvem Hedverie. Na facebooku ji najdete pod názvem Hedverie.)

PAVEL VAGNER

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00