Barevné střípky přírody Věry Rasochové

06.09.2019 18:15

    Snad každý z kolegů a kolegyň našeho regionálního sdružení Syndikátu novinářů má nějaký zajímavý zájem, pěstuje svého „koníčka“, kterým se baví, plní jím vlastní volný čas, někdy jím potěší nejen sebe, ale i své okolí. Pro většinu z nás může jít o zájmy nám neznámé, skryté, až uchovávané v soukromí.

    Nedávno mne překvapila kolegyně Věra Rasochová něčím, o čem jsem neměl potuchy. Většina z nás ji zná z dlouholeté novinařiny, zejména myslím jako autorku zajímavých reportáží a rozhovorů. Zvlášť blízký jí byl a je okruh kultury a umění. Začínala v zakládajícím kolektivu Brněnského večerníku, ve zpravodajství tu působila osmnáct let. Přešla pak do Světa práce, časopisu, který jistě také všichni pamatujeme, tam dodávala zprávy a publikovala články z Moravy. V roce 1990 se měnilo vše, a velmi rychle. Ze Světa práce se stal Expres magazín. V roce 1992 přestoupila Věra do jihomoravské redakce Svobodného slova, kde působila šest let, než se jako valná hromada z nás zařadila mezi rentiéry, dospěla do věku důchodového.

    Překvapila mě pozváním do kavárničky v horní části Pekařské ulice, současně autorstvím obrázků zdobících stěny místnosti. Tato její aktivita se snahou zachytit barvami pastelů přírodu a kraje, jimiž ráda chodívá, byla pro mne zcela neznámá, skrytá, řekl bych až tajnosnubná. Ze skromnosti a ostychu na vernisáž nezvala. Pak přece jen na pár slov povídání u kávy mezi obrázky. Nevelké pastely formátu běžného výkresu blízké miniaturám, jsou autorkou ztvárněné otisky krajin s citem pro zachycení atmosféry místa. Překvapilo mě, že od slova, které bylo vlastně celý, jak se nepřesně říká aktivní život, materií její tvorby, přešla k jiné formě vyjádření. Navíc až teď, teprve nyní.

    „Že jsem od mala čmárala po papírech jako každé dítě, je jasné a že ve škole jsem psala ráda slohovky i různé legrácky k pobavení třídy, není také moc výjimečné,“ vyložila. Po základce byla přijata na Vyšší průmyslovou školu textilní, obor textilní návrhářství. Tam se výtvarný talent požaduje. Po maturitě jí umístěnka, jak tehdy chodilo, určila směr – Ružomberok. Zůstala v Brně. Manželství, rodina, domácnost, a když už to šlo: odpověď na inzerát v Rovnosti. Při novinařině, dělá-li se poctivě, na jiné mnoho času nezbývá. Tak se k původnímu zaměření i zálibě vrátila až nyní a pak se osmělila obrázky představit očím blízkých a kamarádů.

    Krajiny a krajinky Věry Rasochové jsou záznamy jejích zastavení při cestách domovinou, zachycení míst, které má ráda, s citem je vnímá a přibližuje. Sama je výstižně nazývá „střípky přírody“. – „Vznikaly zprvu jen v mé hlavě na cestách naší krajinou – a stále naléhavěji – sbírané starým foťákem – se vršily pro případ, kdyby jednou snad…“ Myslím, že u svých prvně vystavených „střípků přírody“ rozhodně neskončí. Jistě se vydá dál cestou barevných střípků před lety načrtnutou a rychle ubíhajícími lety vlastně jen krátce přerušenou.

    Výstavu V. Rasochové možno zhlédnout v kavárně Tulipán na Pekařské č. 14 do konce září.

    Možná že někdo další napíše o zajímavém koníčku či tvorbě, které se věnuje on (ona) sám (sama) nebo o koníčcích či tvorbě kolegy či kolegyně.  Mohl by vzniknout zajímavý seriálek článků o tom, jak a čím se naši rentiéři ve volném čase baví, jaké mají koníčky a koně. Obávám se však, že se tak nestane. To by nesmělo platit, že nejméně času u nás mají penzisté.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00