Když Morava stála na vrcholu Evropy

18.02.2013 21:10

Od dětství archeologem

    Už jako čtyřletý kluk jsem zvědavě okukoval švagra, když přinášel domů své nálezy, prohlížel je a pořádal. Manžel mé nevlastní, starší sestry byl totiž nadšeným amatérským archeologem, kopal zejména v jeskyních Moravského Krasu. Můj starší bratr, který měl stejné zájmy, mne později seznámil s panem učitelem Stykou. Ten objevil v okolí Brna několik paleolitických stanic. Památným dnem je pro mne Silvestr roku 1930. Tehdy jsem poprvé s panem učitelem vyrazil sbírat kamenné artefakty, pazourky na Stránskou skálu. S bratrem jsme pak kopali v Býčí skále, objevili jsme novou stanici u Ochozské jeskyně. Seznámil jsem se s materiálem, shromáždili jsme slušnou sbírku. Tak to začalo.

Legendární profesor Absolon

    V roce 1942 jsem se seznámil s profesorem Absolonem. Vlídně mne přijal, poskytl mi literaturu a cenné rady, od té doby jsem k němu chodil. Celá léta dohlížel na můj rozvoj, mohl jsem s ním konzultovat názory, nálezy, objevy. Absolon byl svérázným člověkem a velkou osobností s neobyčejně širokými vědomostmi. Vystudoval geografii a zoologii, na Karlově univerzitě přednášel také o vývoji člověka a kultury. O jeho osobnosti vypovídá i to, jak mne přijal. Měl totiž s mým švagrem Františkem Čupíkem dlouholetý odborný spor. Švagr jako jeden ze skupinky amatérských archeologů obhajoval pravost tzv. „Druhé Věstonické Venuše“. Ve skutečnosti šlo o falzifikát. Pravou mamutovinu využil soudobý falzifikátor jako materii k vyřezání sošky. Nutno říci, že klam zprvu neodhalili ani někteří renomovaní vědci. Absolon na Čupíka nezanevřel, jeho bohatou sbírku zakoupil pro muzeum a protože znal naši rodinu a práci mého švagra, bylo to vlastně pro mne nejlepší doporučení. Tak jsem pokročil o kus dál.

Štěstí

    Prvního prosince 1952 jsem nastoupil na místo archeologa oddělení pro diluvium Moravského zemského muzea. Práci mi nabídl doktor Jelínek, který tehdy převzal vedení. Teprve pak jsem začal externě studovat na vysoké škole. Za války to možné nebylo, také situace v rodině nebyla taková, abych mohl denní formou vysokou školu navštěvovat. Nejprve jsem pracoval s profesorem Musilem v Moravském Krasu, v roce 1959 jsem měl již vlastní výzkum na nově objevené mezolitické stanici u Smolína. Významný pro mne byl rok 1961. Za pomoci dr. Jelínka a profesora Poulíka, ředitele Antropologického ústavu jsem mohl zahájit výzkum jeskyně Kůlna, zařazeného do státního úkolu výzkumů Archeologického ústavu Akademie věd. Výzkum prokázal, že tuto jeskyni u Sloupu mnohokrát sezónně osidlovali či navštěvovali jak neandrtálci, tak moderní lidé v závěru paleolitu. Asi nejvýznamnějším nálezem byly části lebky neandrtálského muže. Kůlna jako jedno ze tří nalezišť pobytu neandrtálce na území českých zemí je uváděna ve světové literatuře. Je současně jediným doložitelným místem na Moravě, kde se tzv. lovci sobů dožili poslední fáze doby ledové, ústupu ledovců na sever, doby, kdy se k nám se rozšířily stepi, lesy a lesostepi.

Obdivuhodný doktor Jelínek

    S doktorem Jelínkem jsme se znali dlouho před mým nástupem do muzea. Měli jsme přátelský vztah a jako vedoucí byl jedinečný. Nechával mi naprostou volnost v činnosti, mohl jsem se maximálně odborně rozvíjet a přitom pracovat v terénu. Málokterý ředitel má vizi, jenže řediteli bez vize něco podstatného chybí. Jelínek vizi pro muzeum měl a dokázal věci realizovat, dotáhnout. Když jsem nastoupil, bylo vše zdevastováno, budova, ve které sídlí ředitelství a Antropologický ústav, byl zbor. Prvním počinem Jelínka když se v roce 1958 stal ředitelem, bylo, dát budovy do pořádku. Zrekonstruovala se nejen naše budova, ale i Biskupský dvůr. Oživil také původní Absolonovu myšlenku, takže v pisáreckém parku vznikl Anthropos s unikátní expozicí nejstaršího období člověka. Jinde obdobné samostatné muzeum neexistuje. Činnost doktora Jelínka je trvale zapsaná v historii nejen muzea, ale i města.

Návrat na Stránskou skálu

    Stránská Skála je unikátní paleoarcheologickou lokalitou, která má celou řadu primátů. V roce 1910 zde profesor Oldřich z Prahy nalezl kosterní pozůstatky šavlozubého tygra. Šlo o první nález severně od Dunaje dokládající výskyt tohoto zvířete žijícího asi před 600 až 800 000 lety. V letech 1959 až 1973 zde prováděl výzkumy dr. Robert Musil z Anthroposu a nalezl kamenné nástroje staré přibližně 600 000 let. Jedná se o vůbec nejstarší doklad existence člověka na Moravě. V letech 1996 až 1998 jsem při výzkumu podporovaném nadací National Geographic tyto údaje potvrdil. Získali jsme nejen řadu dalších kamenných nástrojů, ale i jasné doklady o používání ohně. Jde jednoznačně o nejstarší doklad využívání ohně ve střední Evropě a jeden z mála v Evropě jako celku.

    Stránská skála je ale nejen nejstarším lidským sídlištěm na Moravě. Výskyt rohovců vhodných k výrobě kamenných nástrojů byl jedním z  předpokladů nejen raného, ale i častého osídlení. Výzkumy v dalších významných brněnských lokalitách – na Červeném kopci a zejména v Bohunicích odhalily další překvapení. Při záchranném výzkumu v letech 1971−1973, kdy byla stavěna silnice a panelárna v Bohunicích, jsme nalezli bohatou kolekci kamenných nástrojů. Překvapení přišlo ze zkušebny v Oxfordu. Radiocarbon určil stáří přes 40.000 roků! Industrie podle místa nálezu byla nazvána Bohunicien. Měla, jak se později ukázalo, původ z rohovců ve Stránské skále, byla ale poměrně vyspělá, datování spadalo do doby, kdy u nás žili neandrtálci! Zhotovili nástroje oni, nebo již moderní lidé? To je otázka těžko zodpověditelná a doložitelná. Nálezy kamenných nástrojů totiž pochází z fosilních půd, kde půdotvorné procesy zničily veškeré organické látky. Nález zbytků kostí je velmi nepravděpodobný.

O paleoarcheologických výzkumech a objevech docenta Karla Valocha, jeho předchůdců, kolegů i následovníků jsme hovořili dlouho. Tak jsme došli i k bodu, kdy Morava byla skutečným středem Evropy.

    Absolonův objev keramiky staré 25 000 let byl světovou událostí, tehdy jezdili do Brna a na Moravu badatelé z celého světa. Keramika v tomto období nebyla známa, neexistovaly žádné obdobné nálezy! Později byly objeveny keramické sošky a předměty v Kremži a drobnosti v Rusku, které jsou ale mladší. Bohatství nálezů z Věstonic, Pavlova a Předmostí, ale také brněnská loutka šamana, staví Moravu té doby na vrchol kulturního vývoje v Evropě.

Od vzdálené minulosti k dnešku, zítřku a opět do pravěku

    S kolegou Neužilem, bývalým vedoucím pavilonu Anthropos, také dávno již důchodcem,  jsme před časem přišli s projektem a získali pro něj i nezbytné pochopení a spolupráci. Půjde o výstavu, která se bude konat v pavilonu Anthropos od 7. dubna do konce června. Realizována bude ve spolupráci Moravského zemského muzea archeologického ústavu AV Brno, ovšem za součinnosti celé řady dalších institucí. Výstava je zařazena do kulturního programu zasedání ministrů zemědělství EU, které bude v květnu probíhat v Brně. Tím, co tu ještě opravdu nikdy nebylo je, že půjde o první výstavu originálů uměleckých výtvorů paleolitu. Běžně se totiž vystavují kopie. Tentokrát návštěvníci uvidí předměty doslova nevyčíslitelné hodnoty na vlastní oči. Nepůjde přitom jen o slavné Venuše z domácích sbírek. Představí se i krasavice z jiných míst střední Evropy, kupříkladu proslulá Venuše Willendorfská.

Vyšlo v Příloze KAMu 4/2009

Ptal se a naslouchal: JAROSLAV ŠTĚPANÍK

 

Epilog

    Jedinečná výstava se v ten rok s mimořádným úspěchem konala. Pan docent Karel Valoch byl její duší, fundovaným, ale i nesmírně pružným, mladistvě působícím, fyzicky zdatným, neúnavným průvodcem. Jeho devadesátku by nikdo nehádal ani náhodou. Dne 17. února 2013 uznávaný odborník, nestor české archeologie ve věku necelých devadesáti tří let zemřel. Za prací ve svém muzeu docházel do posledních dní. Byl velkou osobností Brna, která svým dílem daleko přesáhla jeho hranice.

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00