Stovka Věry Fridrichové

22.10.2019 16:30

    Na datum 25. října připadá letos 100. výročí narození významné brněnské výtvarnice Věry Fridrichové (1919). Rodné Brno milovala natolik, že je až na výjimku pražských studií nikdy neopustila.

    Životopisci uvádějí jako základ jejího celoživotního zájmu a směřování v rodině: otec Miroslav Fridrich i matka Olga Fridrichová-Steinzová byli akademičtí malíři, jejichž tvorbu Věra Fridrichová od dětství pozorně sledovala. Pod jejich dohledem rozvíjela svůj talent završený po gymnazijních studiích absolvováním vyšších výtvarných škol pod vedením např. profesorů Cyrila Boudy, Petra Dillingera, Zdeňka Rossmanna, Antonína Strnadela. U nich získala základy architektury, grafických technik a scénografie.

    Poprvé vystavuje spolu s rodiči na šedesát kreseb a volné grafiky už v roce 1943 v dnešním Domě umění, do roku 1945 pracuje jako výtvarná redaktorka v Lidových novinách. Při studiích v Praze byla oceněna v celostátní soutěži Divadelní žatva za výpravu k baletu Filosofská historie v choreografii Saši Machova, s nímž spolupracovala v Národním divadle až do jeho úmrtí v roce 1951. Dalšími jejími spolupracovníky se stali režiséři a choreografové Josef Škoda, Emerich Gabzdyl, Gustav Voborník, Evžen Sokolovský, Jiří Krejčík, pracovala pro divadla v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Plzni a Liberci, v nichž navrhovala především kostýmy k baletům a komediím. Mnohokrát byla oceněna (výprava k Dvořákovým Slovanským tancům v Ostravě, kresby na motivy díla Bertolta Brechta v Berlíně aj.).

    Nepřekonatelné bylo Věřino mistrovství v zachycení pohybu. Tak vznikly série folklorních kreseb, baletních studií a postižení momentů z činoherních představení, na kterých tvořila bezprostředně ze sedadla v hledišti.

    Věra Fridrichová vyučovala jevištní výtvarnictví nejdříve na JAMU, v letech 1964 až 1977 na katedře divadelní a filmové vědy UJEP. Měla jsem tu vzácnou možnost být její studentkou; posluchače zvala do svého ateliéru v České ulici. Přednášky začínaly podáním výtečné turecké kávy, malířka vzala skicák, úhel nebo tužku a výklad historie scénografie spojovala úplně samozřejmě malováním důležitých atributů. Šlo o neopakovatelné zážitky. Její doménou bylo období antického divadla a dále kresby tanečníků v pohybu, ať už baletním či folklorním.

    Pozornost věnovala také osobnostem především brněnského divadla – vznikla tak kolekce vzácných portrétních olejomaleb. Ke konci života se vrací k výchozím námětům – krajině jižní Moravy. Bojuje se zákeřnou nemocí, která je silnější, než její statečná nositelka: umírá 23. listopadu 1978 v Brně v pouhých 59 letech. 

LIBUŠE ZBOŘILOVÁ

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00