MORAVA NAPOLEONSKÁ

Bitva u Znojma

14.07.2014 17:15

    Po vítězství u Slavkova (1805) byl Napoleon nesporným vládcem Evropy. Neznamenalo to ovšem, že by se poražení s daným stavem smířili. Když o tři roky později vtrhl francouzský císař do Španělska (nebyl to šťastný krok), ve Vídni se zdálo, že nastal správný okamžik. Boj na dvou frontách by obávaný protivník nemusel zvládnout. Na jaře roku 1809 Rakušané vyrazili na Bavorsko vedeni snahou vrátit mapu Evropy k předchozímu stavu. Kalkulace nevyšla, Rakušané byli donuceni k ústupu.

    V červnu obsadil Napoleon Vídeň, v červenci zvítězil u Wagramu. Rakušané ustupují přes jih Moravy, nejblíže k vojsku směřujícímu na Znojmo má sbor vedený ambiciózním Augustem Marmontem. Francouzi pod jeho velením napadají Rakušany u Dobšic v blízkosti Znojma. Sbor čítá deset tisíc mužů a Marmont postupně zjišťuje, že stojí proti výrazné přesile celé rakouské armády.

    První den bitvy po střídavých úspěších i neúspěších obou stran končí. Mezitím se přibližují další sbory oproti Rakušanům mnohem silnější francouzské armády. Přijíždí císař Napoleon a ujímá se velení. Druhý den bitvy přináší těžké boje, vítězství se přesouvá na stranu Francouzů. Přesto Napoleon překvapivě přijímá nabídku arcivévody Karla na příměří.

    Druhý den se bitva nevyhnula ani Louckému klášteru na kraji Znojma. Obsazen byl francouzskými vojáky 18. řadového pěšího pluku, kteří se zmocnili vítané válečné kořisti z bohatých zásob klášterních vinných sklepů. Přemíra výborného znojemského vína neposloužila bojeschopnosti. Někteří vojáci se změnili v motající se mátohy, velitel nebyl schopen přimět je k útoku správným směrem. Zda padl nějaký přísný trest nevím, snad bylo vše nakonec tolerováno jako předběžná oslava příměří.

Loucký klášter

    Loucký premonstrátský klášter je významnou historickou památkou. Založen byl v roce 1190, v 18. století došlo k velké barokní přestavbě. Monumentální stavba nebyla dokončena, roku 1784 byl klášter zrušen. Třebaže areál je přibližně polovinou záměru, velikostí imponuje již z dálky. Klášter býval významným duchovním a hospodářským centrem. Jeho jedinečná knihovna byla po zrušení kláštera přestěhována na pražský Strahov. V první polovině 18. století tu působil Prokop Diviš. Ve velmi dobrém stavu se po restauraci nachází interiér krásné baziliky P. Marie a sv. Václava, kde je možno navštívit i pozoruhodnou románskou kryptu.

    Osud areálu po odchodu premonstrátů nebyl šťastný. Nějaký čas tu sídlila tabáková továrna, pak dlouhý čas sloužil vojsku. Dnes klášterní komplex, zle poznamenaný časem i nešetrným zacházením, dále chátrá. Pro město jde o nesnadný, ve svém celku obtížně řešitelný problém. Prostory jsou obrovské, náklady na restauraci od miliardy výše. Řešení asi může být v multifunkčním využití areálu, při kterém se spojí více investorů s různými, třeba volněji na sebe vázanými nosnými náměty a záměry. Třebaže aktuálně chybějí prostředky na restauraci a rekonstrukci celého areálu, nečinně se nepřihlíží. Přibývá aktivit, které se snaží k jedinečné historické památce přitáhnout pozornost veřejnosti, oživit ji, přivést sem návštěvníky.

Znovín a další vlaštovky

    Pozitivní zprávu na cestě k postupné záchraně a obnově komplexu někdejšího kláštera přinesl Znovín, a. s., výrobce skvělých vín z jižní Moravy. S touto společností je současné dění v areálu nejtěsněji spojeno. Vybudováno bylo návštěvnické centrum, navštívit možno překvapivě rozsáhlou galerii současného výtvarného umění, bednářské a vinařské muzeum, nechat se pozvat k ochutnávce vzorků vín, projít historickým sklepem, kam se vejde až milion kusů lahví s jakostním vínem. Když jsme tudy procházeli, nápis křídou na černé ceduličce udával aktuální stav přesahující polovinu kapacity.

    Tehdy po bitvě se dávno již ne „malý kaprál“ v klášteře pouze zastavil. Zda ochutnal zdejší víno, nevím, pokud ano, jistě litoval, že musí chvátat do Vídně a nepobude jako ve Znojmě před bitvou u Slavkova, kdy bydlel v domě dnes zvaném Ugartův palác.

    Císař musel odjíždět pomocí živé koňské síly, ne jako dnešní návštěvník, kterého sveze krásný barevný vláček k prohlídce množství dalších znojemských pamětihodností. Klášter je dnes i atraktivním místem kulturních událostí. Již tradičně se tu konají například některé z koncertů „Hudebního festivalu Znojmo“.

Morava napoleonská

    Morava jako země ve středu Evropy byla dějištěm mnoha historických událostí, tedy i válečných střetů. Nevyhnuly se jí ani napoleonské války. Maličká Morava jako by byla protkána místy, kde docházelo ke krvavým řežím měnícím čas od času mapu Evropy. V řadě zdejších míst pobývali mužové velící velkým armádám, kteří rozhodovali o životech desetitisíců či statisíců vojáků, ale i o osudu milionů obyvatel evropských zemí. Moravou, jako mnohokrát předtím a potom, procházela válka. Napoleonské války jsou dobou již vzdálenou, časem bez osobní paměti a vlastních vzpomínek. Nevnímáme již tolik někdejší prolitou krev a utrpení bezejmenných, spíše obdivujeme strategický um vojevůdců, nádheru zbroje, výstroje a uniforem, avšak i chrabrost a odvahu účastníků bitev, kteří se střetávali v přímé a nejtěsnější blízkosti čelem proti čelu.

    Stále více oblíbenou, návštěvníky vyhledávanou a přitažlivou podívanou nabízejí rekonstrukce historických bitev. Je obdivuhodné kolik nejen mužů, ale i žen dokáže svému velkému koníčku věnovat veškerý volný čas i nemalé finanční prostředky. Na „válečném poli“ se setkávají přátelé z různých končin Evropy, aby se v místě někdejší bitvy v dobové výstroji a výzbroji utkali se stejnou úporností jako někdejší vojáci. Cílem není usmrtit či zranit, bitva pro „vítěze i poražené“ končí večer přátelským posezením. Ve vojenském ležení mezi stany u hořících ohňů s kotlíky se připravuje ta nejchutnější strava. Vlastně má tahle „volnočasová aktivita“ blízko k trampování či ještě víc ke skautingu chlapeckých let. Někde jsem četl výstižné: „Je dobré, že si na válku raději jen hrajeme.“ Tak proč ne ještě víc a zajímavěji…

    Z napoleonských bitev na Moravě je nejznámější slavkovská, považována za snad největší Napoleonovo vítězství. Každoroční rekonstrukce má u nás největší tradici i popularitu. Jsou však další místa, která tehdejší běh dějin poznamenal. A dostávají se do kalendáře turisticky zajímavých akcí.

    Letošní bitva u Znojma tisíce diváků ani v nejmenším nezklamala. První den se odehrála v poli mezi klasy pšenice dozrávající k brzké sklizni. V Dobšicích, kde vše takto v roce 1809 proběhlo. Počasí z respektu k historické pravdě dopřálo i trochu deště. Tenkrát před lety při skutečné bitvě také zapršelo. Průběh bitvy i její zasazení v historickém rámci přiblížil dobře připravený průběžný komentář.

    Druhý den za ohlušujících výstřelů děl se bojovalo ve všech prostorách louckého kláštera. Vše skončilo smírem a slavnostním nástupem vojsk. Účinkujících vojáků bylo několik stovek.

    Večer předtím nás vojenským ležením provázel sám maršál Marmont. Výklad měl vojensky stručný, jasný. Bitva má být nejen podívanou, ale přiblížením historických realit, podnětem k zamyšlení nejen nad minulostí. U velkého, těžkého děla, jehož výroba není snadná (kus je evropskou raritou), se maršál na přítomné obrátil s otázkou: „Představte si, že místo peněz naspořených na auto, dotlačíte domů takové dělo. Co by vám na to řekla manželka?“

    Nikdo neodpověděl, nakonec šlo nejspíš o otázku řečnickou. Vystihla však podstatu aktivního fandovství. V daném případě ducha společenství těch, kteří se setkávají na různých místech, svorně se utkávají při velkém představení, které není koníčkem, ale koněm. Ostatně bez koní by se rekonstrukce bitev neobešly. Nejeden voják (včetně maršála Marmonta) je současně „koňákem“.

    Závěrem maršál přelétl okem po naší návštěvnické skupince, obrátil se ke kolegovi a povídá: „Vy byste byl dobrý kanonýr.“ Jak rozpoznal muže, sloužícího před lety u dělostřelectva, nevím. A pak s pohledem na mou ženu: „A vy markytánka.“ Na mou adresu nevyslovil nic. Snad z výšky své postavy i postavení naznal, že nemám tu nejlepší vojenskou míru či povahu. Nebo se zalekl, co to mám ve své tornistře?

    Projekt Regionální rozvojové agentury jižní Moravy přináší komplexní turistickou nabídku s tématem napoleonských válek, kterým překonává někdejší omezení na jediné, byť nejslavnější a nejvýznamnější bojiště. Projekt „Morava napoleonská“ byl letos právem oceněn v kategorii nejlepší turistický produkt.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto: Jaroslav Bobek a autor

 

Vlevo: Starý vojenský hřbitov v Dobšicích. Dřevěný kříž (v popředí) – místo věčného odpočinku 53 francouzských vojáků z roku 1809. – Vpravo: Bazilika P. Marie a sv. Václava ve Znojmě. – Dole: Felčaři odvádějí z pole a ošetřují zraněného vojáka.

 


 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00