Čistá duše, naučil jsem se "mít se rád"

Mít se rád, poprvé jsem ta slova slyšel před deseti lety. Nevěděl jsem, co to znamená. Hodně čtu, snažím se pochopit věci kolem mne a v sobě, v mém nitru. Dlouho, téměř celý svůj dosavadní život jsem se neuměl vyrovnat s bolestí. Naučil jsem se, že je třeba ji propustit, a k ní se nevracet. Postupně jsem si začal uvědomovat, že kolem mne jsou lidé, kteří mi ji způsobují. Události, které ji způsobují, lidé, kteří chtěli, abych žil jejich život. Došel jsem na to, možná ještě včas, co to znamená, mít se rád. Ti lidé, kteří mi způsobovali bolest a události, které ji vytvářeli. Když jsem je začal pozorovat, uvědomil jsem si, že do mého života nepatří. Začali odcházet, zpočátku hodně těžké, nechtěli ode mne odejít, ale když jsem s nimi přestal soupeřit a nevšímal si jejich nářků a proseb, aby mohli u mne zůstat, odešli. Píšu Vám příběh z dnešního odpoledne. Je to dar, který jsem dostal s poznáním, že se opravdu musím, přeji, mít se rád, aby mě mohli mít rádi ti druzí, a já je.

Čistá duše Příběh z dnešního odpoledne.

Ty víš, že se budeš muset rozhodnout, zda půjdeš na procházku nebo zůstaneš doma, je fotbal, Zbrojovka, tak co doma?

Někdo Tě vede do chodby, kde máš sportovní oblečení, čepici a roušku. Obouváš si boty, a otvíráš dveře do chodby. Je to Tvá silná vůle, kdo Tě vyvedla z bytu, pomalu zavíráš dveře zvenku a zamykáš.

Trolejbus, pár zastávek, a je Anthropos. Ještě cítíš teplo z domu a trolejbusu, ale pomalu kráčíš k lovci mamutů, na začátku cyklostezky.

Volíš širokou cestu, po chodníku jít nemusíš, jede tam paní s kočárkem. První kroky, a rozcestí, po něm následuje kousek rovné cesty, malý kopeček, a jsi na rovince. Ještě chvíli jdeš a najednou cítíš změnu. Jde jen Tvé tělo, duše, ubodaná od špatných vztahů, žen, které nevěděly, co chtějí, nepoznaly kdo jsem, od poradkyň a poradců, kteří chtěli, abych žil jejich život, od špatných událostí, které jsem nechal vstoupit do mého života. Cítím, že moje duše v mém těle není, potřebuje vzduch, klid, který cyklostezka, les kolem ní i řeka jí dávají, aby se mohla vyčistit. Od všech těch špatných vztahů, bolesti. Někdo, kdo nade mnou bdí mi dal dnes to poznání, jdi dál, Tvá duše je všude kolem, v lese, nahoře, kolem Tebe. Nasává klid a čistí se. Nadechuje čistý vzduch, z hluboka. Ty jdeš dál, blíží se první odbočka a „Torečkův kopeček,“ mezi stromy, tolik ho miloval! Vždy jsi ho na něm pustil, 15 -20 metrů od břehu řeky, a jen ocáskem zavrtěl a byl v řece. Musím jít dál, ti všichni, kteří ti způsobili bolest, aby ses neměl rád, to nevzdávají. Cítíš, jak Tě bolí hlava, jak se chtějí k Tobě zase vrátit, ale s hlubokým nádechem pnutí povoluje. Druhá odbočka, prudší kopec, teď už to půjde až nahoru. Pomalu docházíš na vrchol. Postojíš, tak jako jsi stával s Torečkem, a otáčíš se na cestu zpět. Dolů to jde rychleji, potkáváš chodce, páry, starší lidi, běžce, snažíš se je nevnímat, a pořád ještě nechceš duši zpátky. Je v ní mnoho bolesti, ale začínáš cítit i klid. Zbývají ti už jen metry k rozcestí před muzeem. Cítíš, jak tělo těžkne, duše je opět v Tobě. A pomalu jdeš na trolejbus.

Uvědomuješ si, jaký dar jsi dnes dostal, kdy Tvá duše začala proces čištění. Bude to ještě dlouho trvat, bolestí je v ní hodně. Ale Ty víš, že pokaždé na procházce ji můžeš nechat z těla odejít, aby mohla pokračovat v hojení. Děkuji tomu, kdo mne chrání, i poznání, že dokážu své duši pomoct v jejím hojení, a jsem na dobré cestě mít se rád.

( ph )

Věnuji svému synovi Michalovi!

 

Blog

V této rubrice nejsou žádné články.

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00