Pietní akt u hrobu armádního generála Ludvíka Svobody

Na statečné nelze zapomenout

06.05.2015 11:05

    Při příležitosti 70. výročí ukončení 2. světové války se uskutečnil na hřbitově v Kroměříži pietní akt u hrobu armádního generála Ludvíka Svobody. Přítomni byli členové Společnosti Ludvíka Svobody, váleční veteráni a pamětníci osvobozovacích bojů, představitelé města Kroměříže, studenti brněnské Univerzity obrany a další hosté. Nechyběla ani dcera generála Svobody – profesorka Zoe Klusáková-Svobodová. V prosinci jí bude 90 let.

    Účastníci pietního aktu položili věnce a kytice k hrobu našeho bývalého prezidenta a společně se poklonili jeho památce. Připomněli si oběti a utrpení, které přinesla 2. světová válka, a vysoce ocenili zásluhy sovětských a československých vojáků, kteří se podíleli na osvobození naší vlasti.

    Generální konzul Ruské federace v Brně Andrej Jevgenjevič Šaraškin při té příležitosti předal pamětní medaile několika českým válečným veteránům a příslušníkům hnutí odporu. Ve svém vystoupení zdůraznil, že díky Bratislavsko-brněnské operaci se podařilo urychlit postup vojsk pod vedením maršála Malinovského směrem na jižní Moravu a Brno. Navždy si budeme připomínat památku těch, kteří v boji proti nepříteli položili své životy. Veteráni 2. světové války jsou největší vlastenci – byli připraveni přijít o svůj vlastní život proto, abychom my ostatní mohli žít…

    Armádní generál Ludvík Svoboda vedl během 2. světové války I. československý armádní sbor na východní frontě. Velel praporu, který se vyznamenal u Sokolova, velel brigádě, která sehrála významnou úlohu při osvobozování Kyjeva a v bojích o západní Ukrajinu. Brigáda pod jeho vedením osvobozovala města Rudu a Bílou Cerkev, zúčastnila se operace u Žaškova. V září 1944 převzal velení nad I. čs. armádním sborem. V roce 1945 se stal ministrem národní obrany, po roce 1968 byl osm let prezidentem republiky. Zemřel 20. září 1979.

    V závěru pietního aktu předala paní Zoe Klusáková-Svobodová pamětní medaili III. stupně Československé obce legionářské za zásluhy o obnovu a šíření legionářských tradic Antonínu Ratajskému z Hluku. Atmosféru kroměřížského setkání poté dokreslily tóny Posádkové hudby Olomouc.

Vlevo: Delegace brněnské odbočky Společnosti Ludvíka Svobody při pietním aktu v Kroměříži. – Vpravo: Zoe Klusáková-Svobodová přijímá kytici šeříků od plk. ve výslužbě Vlastimila Němečka z Podivína.

Krátké osobní intermezzo

    Snad jen pár osobních vzpomínek. S generálem Ludvíkem Svobodou jsem se setkal v říjnu 1967 na shromáždění mládeže v Praze. Obklopili jsme ho, povídali si s ním, každému z nás věnoval autogram. O rok později se stal prezidentem republiky. Jedno z prvních setkání nové hlavy státu s občany se uskutečnilo v Třebíči (narodil se nedaleko odtud, v Hroznatíně). Tam jsem se dostal do jeho bezprostřední blízkosti podruhé. V srpnu 1968 jsem narukoval na vojnu do Martina. Ve městě zrovna probíhaly oslavy 105 let Matice slovenské za účasti prezidenta republiky Ludvíka Svobody. Jako vojáci jsme v místním amfiteátru zajišťovali pořadatelskou službu. To bylo moje třetí blízké setkání, na které dodnes rád vzpomínám.

    Na jaře 1986 jsem navštívil obec Sokolovo na Ukrajině. Ředitelka tamního muzea Klavdija Kovalenková se mnou tenkrát dlouze hovořila o Ludvíku Svobodovi. S respektem a uznáním, se znalostí všech podrobností, popisovala neúprosné boje, které se zde odehrávaly v březnu 1943. Vyprávěla o plukovníku Svobodovi a nadporučíku Otakaru Jarošovi, který u Sokolova zahynul. Spolu s dalšími vojáky je pochován v parku v těsném sousedství muzea.

    Na stole v kanceláři leží malý zápisníček. Mohu se podívat? – ptám se zvědavě. „Samozřejmě,“ odpovídá ředitelka. Na titulní straně čtu: „Památník na československý zahraniční odboj 1939–1941. Voráč Hynek.“ Rukopis je místy špatně zřetelný či nečitelný, některé podpisy jen stěží rozluštíš. Jednotlivé stránky památníku vyslovují skromná přání, cítíš z nich touhu po životě, odpor k válce a nesmyslnému zabíjení… (Napsal jsem v Rovnosti 23. 5. 1986)

    Na žulovém obelisku odhaleném v roce 1963 na počest bojovníků od Sokolova čteme nápis: „Uplynou staletí, ale v paměti vděčných pokolení navždy zůstanou hrdinské činy sovětských a československých vojáků, kteří zahynuli v boji proti fašismu."

    Druhá světová válka trvala 6 let a 1 den (od 1. 9. 1939 do 2. 9. 1945). Zasáhla 64 zemí. Statistiky uvádějí, že o život přišlo více než 62,5 milionu lidí, po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků, celkové válečné náklady dosáhly 13,6 bilionu dolarů (v dnešní hodnotě dolaru).

  Lidé by opravdu neměli zapomínat…

Hledači osudů

    Členové Společnosti Ludvíka Svobody v čele s předsedkyní brněnské odbočky Alenou Šimkovou se po skončení pietního aktu na kroměřížském hřbitově ještě krátce zastavili v Muzeu letecké a pozemní techniky ve Vyškově. Zdejší sbírka patří k největším svého druhu, je zcela výjimečná. Nechybějí stíhací, bombardovací, transportní a průzkumná letadla, vrtulníky, letecké motory, vojenská bojová a přepravní technika, dělostřelecké a protiletadlové zbraně. Některé vystavené typy letounů i další techniku naše armáda dosud používá.

    Muzeum je dílem několika dobrovolníků – leteckých fandů. Všechno zde dělají bez jakéhokoliv finančního ohodnocení. Pokud se jim podaří získat nějaké peníze, věnují je na provoz muzea, údržbu a získávání nových exponátů.

    Pokud si dobře vzpomínám, Česká televize Brno natočila před několika lety dokument o pátrání po osádkách letadel sestřelených za 2. světové války. Režisér Miroslav Kačor ho nazval Hledači osudů. Docela přesné a výstižné! Film pojednává o nadšencích, kteří už několik desítek let pátrají po sovětských, amerických i německých letadlech, která havarovala na našem území. Unikátní fragmenty těchto strojů jsou uloženy v Muzeu letecké a pozemní techniky ve Vyškově…

    S nápadem pátrat po sestřelených letounech a jejich osádkách přišla v roce 1977 skupina Z-77. Nazvána byla podle tehdejšího časopisu Zápisník, který zveřejňoval reportáže o vyhledávání letounů, identifikaci jejich pilotů, mapování okolností sestřelů a vykopávání trosek. Jeden z pamětníků – Vlastimil Schildberger, který nás v muzeu doprovázel – vzpomíná na nelehké začátky, kdy se tato myšlenka poprvé objevila. Naráželi na spoustu překážek a nepochopení ze strany oficiálních úřadů a různých institucí, každý jejich krok byl pečlivě sledován. Ničím se však nenechali odradit, dobrá věc se podařila…

    Na území Čech, Moravy a Slovenska bylo za války sestřeleno přibližně 1 200 letounů. „V České republice máme zmapováno 140 až 150 případů,“ vysvětluje Vlastimil Schildberger. „Uskutečnili jsme celkem 622 pátrání a 123 kopání sestřelených letadel.“

    Co k tomu dodat? Co říci o lidech, kteří mají tak úžasný vztah k vojenské historii? Co říci o lidech z Nadace Letecké historické společnosti Vyškov, kteří se tak vzorně starají o muzeum? Desítky a stovky hodin svého volného času věnují pátrání, hledání a studiu historických dokumentů. Jsou ochotní, příjemní a skromní. Tak tedy alespoň upřímné poděkování…

JAROSLAV BOBEK

Foto: autor

Fotografie z Muzea letecké a pozemní techniky ve Vyškově.


 

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00