I pomalejší divák mohl být v obraze…

Divadlo jako potěšení

14.04.2019 17:55

    Je to patrně nejznámější a nečastěji hraný kus rodáka z městečka Averse od Neapole, vrstevníka Mozartova a dvorního skladatele císaře Josefa II, italského skladatele Domenico Cimarosy  (1749–1801) složený na libreto Giovanni Bertratiho: Il matrimonio segreto, neboli Tajné manželství.

    Je to opera komická, typu opera buffa, tedy opera, čerpající náměty ze života měšťanů a prostého lidu, fraška, která tak trochu nastavuje zrcadlo tehdejší společnosti i nám všem, ale především chce pobavit a potěšit. Ku konci března (2019) jmenovitě 24. a 26. ji odehráli operní studenti Janáčkovy akademie v sále hudební fakulty JAMU v Brně na Orlí.

    O čem pojednává? Odehrává se v Bologni v 18. století, v domě obchodníka Geronima. Ten se touží dostat mezi společenskou smetánku. Chce k tomu využít své dcery, Carolinu a Elisetu a jednu z nich, nejlépe mladší Carolinu, provdat za hraběte Robinsona. Jenže Carolina se krátce před tím tajně vdala za chudobného účetního Paolina a teď se bojí, že její otec nebude souhlasit, Paolino chce přesvědčit hraběte aby si vzal starší Elisettu, hrabě přijíždí na námluvy, ale Elisetta se mu nelíbí a chce mermomocí Carolinu, všichni jsou z toho nešťastní, nota bene když do zápletky vstoupí teta Fidalma, která  se obdivně vrhá na mladého Paolina, no, ale všechno dobře dopadne, ukáže se, že hrabě Robinson je sice šlechtic, ale rád si nechá vnutit jistou sumičkou za sňatek s Elisettou atd., atd.

    Režisérka Kateřina Reichová původní operu upravila, z domu obchodníka Geronima přenesla děj i do poněkud zchátralého obydlí hraběte, na přesun použila taxík, neb z účetního Paolina udělala mladého taxikáře – ostatní postavy zůstávají, jen jsou přioděny současně, a všem to sluší, jen ten Paolino ve žlutém taxikářském je až příliš křiklavý, ale nakonec to moc nevadilo, protože všichni, které jsem viděl, tedy kteří účinkovali v první premiéře, zpívali pěkně, s vervou a čistě, přičemž prim hrála mladší dcera obchodníka Geronima Carolina – Linda Kunclová. Byla bezprostřední, s gesty, mimikou i pohybem odpovídajícím tomu co zpívala… a co se mi líbilo nejvíc? Že se režisérce podařilo akcí i mimikou herců vyplnit sáhodlouhé árie o jedné jediné větě, jakéž u oper bývají. A každá ta věta dlela drahnou chvíli nahoře, na čtecím zařízení, takže i pomalejší divák mohl být v obraze. A to jsem ještě neřekl, že se zpívalo italsky. Na správné výslovnosti a na hudebním aranžmá se podílel zkušený dirigent Damiano Binetti, jehož operní produkce se hrály v řadě italských měst i v Praze, kde získal cenu Thálie, a který je v současnosti studentem doktorského programu na JAMU.

    Tajné manželství se mi zkrátka líbilo a nebyl jsem sám a tak jsem na ně chtěl pozvat známé a kamarády, jenže, ouha, než jsem se rozhoupal, bylo Tajné manželství staženo. Pak jsem se dozvěděl, že opery na scéně JAMU dožívají se vždy jen čtyř, max. šesti repríz, neb živí muzikanti, co tu účinkují, mají obvykle už jiné úkoly a jiná angažmá, při muzikálech je to jiné, tam bývá hudba neživá, nahraná, a tak kus na repertoáru někdy vydrží i měsíc… a s operními studeny je to totéž, záhy je čekají další výzvy, ne-li post, jak se dnes moderně říká.

Vlevo: Ondřej Líňa (Paolino), v autě Pavel Slivka (Geronimo), Linda Kunclová (Carolina), Robin Červinek (Hrabě Robinson), Marianna Ambrožová (Elisetta) a Eli Our (Fidalma). – Vpravo: Eli Our (Fidalma) a Marianna Ambrožová (Elisetta).
Divadelní foto z první premiéry: Marek Olbrymek

    Ale víte, co mne zaujalo neméně? Recenze kritičky Heleny Havlíkové, která byla uveřejněna 3. dubna v operním internetovém periodiku Opera plus. Říká se v ní, že délka opery se ukázala jako past pro režisérku Kateřinu Reichovou, a že přesazení děje z 18. století do neurčité současnosti není nápad ani originální ani samospasitelný a prvoplánově jednoduchá typologie postav a pitvořivé přehrávání zatím nestačily na bláznivou italskou komedii, která by měla sršet situačními i hereckými gagy… a též, že vzhledem k dosavadním pěveckým možnostem studentů by inscenaci prospělo výrazné seškrtání rozsáhlých partů všech šesti sólistů, a že v uváděném rozsahu byly role zatím nad jejich dosavadní schopnosti… Nejhorší vysvědčení se dočkal orchestr, který údajně hrál nesourodě… A jak je v poslední době módní, celá inscenace si od recenzentky vysloužila i percentuální zhodnocení: 40 %.

    Nevím, zda si druhá premiéra v jiném obsazení oněch 40 % zaslouží. Neviděl jsem ji. Nemohu soudit. Té, co jsem viděl, bych dal 80%. Nejen za provedení, výkony a režii, ale i proto, že mi úplně stačí, když se nenudím, a když konečně natrefím na divadelní kus, který nechce nastavovat zrcadlo mně nebo politickému spektru, překvapovat tělesným a duševním exhibicionismem, sexuální otevřeností, když nemusím dumat, zda jde o kus moderní, post moderní, nebo dokonce post – postmoderní… zkrátka, když mne divadlo toliko potěší. A to se stalo.

Domenico Cimarosa: Il matrimonio segreto (Tajné manželství):
    Instrumentální úprava a hudební nastudování Damiano Binetti. Dirigent Filip Urban, režie Kateřina Reichová, scéna a kostýmy Tereza Jančová, světelný design Zuzana Bottová, produkce Tereza Kropíková a Dagmar Petrů.
    Osoby a obsazení: Geronimo – Pavel Slivka, Elisetta – Mariana Ambrožová, abs. výkon, Carolina – Linda Kunclová, abs. výkon, Fidalma – Eli Our, abs. výkon, hrabě Robinson – Vladimír Jindra, Paolino – Onřej Líňa, abs. výkon. Trhovci/dělníci – Adam Kořán, Martin Mihál. Premiéry 24. a 26. března 2019. Toto povídání reflektuje první premiéru.

    P.S. Ještě několik slov o režisérce Kateřině Reichové. Maturovala na obchodní akademii v Blansku, pak vystudovala klasický zpěv na brněnské konzervatoři, závěrečnou práci věnovala skladateli Jiřímu Bulisovi, autorsky se podílela na kabaretech a písňových recitálech blanenského amatérského divadla Kolárka, nyní studuje druhým rokem operní režii na JAMU, skládá vlastní písně, zpívá ty od Zuzany Navarové, nejraději ale písně a šansony, ke kterým složil hudbu Jiří Bulis. Na snímku – zpívající. (Foto L. Vencálek)

LADISLAV VENCÁLEK

 

 

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00