Fantazie z pastelek

27.02.2017 11:05

    O výstavě ilustrací malíře a grafika Pavla Dvorského, která právě probíhá v Paláci šlechtičen na Kobližné v Brně (do 30. června), psal v tomto médiu pěkně a stručně kolega Petr Michl. Dvorského obrazy a ilustrace jsou součástí velké výstavy „Vítejte u neandrtálců“ v pavilonu Anthropos a doprovázejí také vydání knihy Čas neandrtálců, kterou Moravské muzeum vydalo. Kolega Michl popsal životní cestu dnešního sedmdesátníka, brněnského rodáka, absolventa brněnské ŠUŘky a pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, i to, že Pavel Dvorský většinu své tvorby zasvětil vědecké kresbě, přičemž se nevzdává fantazie… Jinak by nemohl s pečlivostí sobě vlastní kreslit podoby třetihorních prapředků člověka, nebo neandrtálce pronásledující soby a nosorožce, a nemohl by zpodobnit ani člověka moudrého, který k nám dorazil někdy před čtyřiceti tisíci lety odněkud z jihovýchodu – dnes víme, že se v oněch časech ještě setkával s neandrtálci – co si povídali těžko říct, ale od těch dob máme všichni v buňkách něco genové výbavy neandrtálců. Nicméně, toho člověka moudrého, který pod Pavlovem a u Předmostí proháněl mamutí mláďata a zajíce, zpodobnil Petr Dvorský jako jednoho z nás. Však mu taky k obrázkům a ilustracím tehdejších dívčin modelem stála jeho žena a jeho dítka. A kdybychom mládenci, co uhnětl Věstonickou Venuši, dali do ruky tablet, taky by si s ním poradil. Ale to jen na okraj portrétu Pavla Dvorského. Kolega Michl se zmiňuje i o dalších výtvarných oborech, do nichž Pavel Dvorský zasáhl: návrhy známek a razítek, ilustrace k učebnicím přírodních věd, atlasy zvířat a rostlin. A zde bych rád chvilku setrval: všichni ti ptáčkové, ryby, květinky, indiáni, předkové člověka i mamuti a jeleni atd. atd. jsou v Dvorského kresbách – jako živí. Pavel Dvorský říká, že vlastně od počátku netvořil jinak: „Vystudoval jsem v době, kdy se pro výtvarníky otevíralo jen málo cest: buď malovat v požadovaném stylu, nebo jít do uměleckého disentu a kreslit do šuplíku, nebo dělat něco jiného… Já jsem pro sebe našel vědeckou kresbu… byl to únik, a přiznávám, cesta, jak se nezaplést…“ Pavel Dvorský učí od roku 1990 na dnešní Střední škole umění a designu, vede zde oddělení grafiky a založil oddělení vědecké kresby. Ale ta cesta měla taky svá úskalí, byl tu fenomén Zdeněk Burian. Jak jste se vyrovnal s tímto titánem odborné, vědecké i dobrodružné kresby? – ptám se: „Jako všichni, těžko. Srovnávat se se Zdeňkem Burianem prostě nejde.“ Burianovy kresby bývají rozmáchlé, velkolepé, pracuje olejem, tuší, pastely, nezapomenutelné jsou černobílé kvaše z divokého západu nebo z verneovek malované na vlhký papír, používal překližku, karton, i rozměrná plátna… Vaše jsou jiné, povídám. Nemyslím jen, že vědecké bádání pokročilo, a tak mohou být ilustrace z prehistorie přesnější – ale ty vaše jsou jaksi – milé. Domácké. Podobají se dokonalým kresbám z časů, kdy fotografie ještě nebyla a vědecké statě byly provázeny ilustracemi přesnými do všech detailů, tvarem i barvou. Rodily se většinou v centrech tehdejší vzdělanosti, na zámcích, v budoárech paní domu, pod rukama dcerušek, neb patřilo ke vzdělanosti krom vyšívání a hry na spinet též umění malovati květiny… A vy malujete nejen kvítí, ale též motýly, meruňky a broskve a třešně a vůbec všeliké ovoce, ptactvo nebeské a ryby ve vodách a zvířenu v polích, lukách a lesích. A proto tohle povídání píšu. Protože se mi zdá, že je stále až příliš výtvarníků co chtějí šokovat vyhřezlými střevy na obraze, nebo kupkou sena dovezenou do výstavní síně, nebo třeba prázdným prostorem, o čemž příslušný kunsthistorik případně autor sám dokáže sepsat dalekosáhlé povídání… Ale nic proti tomu. Třeba je to hledání a autor jednou něco opravdu najde. A třeba se to někomu líbí. Ale mně se líbí obrázky Pavla Dvorského. I proto, že autor nepotřebuje rozlehlý ateliér a paletu pestrých barev nebo sprejů. Stačí mu papír a pastelky. Skutečně, všechen ten půvab je stvořen pastelkami za pár korun. Potěšilo mne to. A dokonalá, líbezná realita jeho meruněk, broskví a třešní, ryb, brouků a motýlů jakoby mě ujišťovala, že jsou ještě mezi nebem a zemí věci, které zůstávají na svých místech.

Text a foto: LADISLAV VENCÁLEK

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00