Janáčkova opera uvedla severské drama – Peter Grimes

Diskuse kolem tématu, jaká má vlastně být dnes opera, jak se má inscenovat, co je povoleno a co už je za hranicí snesitelného, pomalu utichá. Milovníci klasických a romantických děl pomalu rezignovali a pochopili, že operní režisér je na jevišti neomezeným pánem, a když se jim dílo nelíbí, je jediné východisko nejít na ně. Naproti tomu chytří režiséři pochopili, že nedělají divadlo jen pro sebe, ale že jím vyjadřují nějaký názor a dávají výklad života a je tedy potřeba, aby ho diváci akceptovali a pochopili. K takovým chytrým režisérům, kteří vědí, že méně je více, a že pravdivost podání příběhu nejlépe napomáhá k jeho přijetí u publika, patří David Radok.

Ten není na scéně Janáčkova divadla nováčkem, diváci si jistě pamatují například jeho nedávné inscenace Věc Makropulos, Řecké pašije, nebo jeho autorské dílo Monument. 9. října 2021 předstoupil před brněnské operní publikum s operou anglického skladatele Benjamina Brittena, Peter Grimes. Opera vznikla hned po válce, premiéru měla v červnu roku 1945 a již v roce 1947 byla uvedena na brněnské jeviště, kde ji tehdy režíroval Oskar Linhart a v titulní roli vystoupil Antonín Jurečka. Nyní se po téměř 75 létech vrátila na brněnské jeviště v režii Davida Radoka a v hudebním nastudování šéfdirigenta Marko Ivanoviče. Dílo je silné a nadčasové. Může rezonovat ještě další století, neboť je lhostejné, v jakém časovém pásmu se odehrává. Jde tu o lidské vztahy, o vydědění introverta, který se odlišuje, a který není schopen otevřít svoji duši a stát se součástí komunity a dostává se do střetu s davem. Je to příběh chudého rybáře se zaťatou touhou zbohatnout a vzít si ženu, která ho přitahuje, ale vyvíjí se tragicky. Přispějí k tomu osudy dvou chlapců, kteří se postupně stávají jeho pomocníky a oba za podivných okolností zahynou. Komunita přisuzuje vinu Grimesovi, ten uniká lynčování jen díky radě moudrého kolegy – odjíždí sám daleko na moře a tam potopí svoji loďku. Příběh s úspěchem hrály a hrají zejména severské operní domy, ve kterých ho režíroval právě David Radok.

Operu podává divákovi především jako divadelní, věrohodný příběh, dramaticky a plnokrevně. Jednání postav je úsporné a přesto plné vnitřního napětí, které vybuchuje v pravý čas. Práce se sborem je překvapivě promyšlená a efektivní, dav, který útočí čelně na diváka, působí hrozivě a přesvědčivě. Na poetické a úsporné scéně, kterou rovněž vytvořil, se postavy odrážejí a vynikají, projekce řádění mořského živlu Jakuba Nekvasila, promítaná na horizont, je působivá a výtvarně přesvědčivá. Kostýmy Zuzany Ježkové jsou možná na chudobné rybářské městečko příliš elegantní, zejména u žen, ale zase lahodí oku a přenáší diváka do 50. let minulého století.

Skladateli se podařilo vytvořit geniální dílo, jeho hudba je plastická, hutná a sdělná, má symfonické i zvukomalebné plochy, kterým dal dirigent Marko Ivanovič šíři, dramatičnost, plastičnost a instrumentální barevnost. Orchestr se dokázal prosadit v mezihrách, ve kterých přesvědčivě ilustroval bouři na moři a její ničivé účinky, stejně jako strach lidí, nebo jejich zlobu. Hlavní roli v dramatu hraje sbor, tedy dav. Ten je nositelem negativních emocí, davové psychózy a nenávisti. Sborové plochy jsou působivé a úderné, propletené mnohými sólovými menšími úlohami obyvatel městečka. Pěvecké party nepostrádají melodické, ale i deklamační a vypjaté části. Hlavní postavu skvěle ztvárnil švédský tenorista Joachim Bäckström. Zvládal zvučným a žesťově znějícím tenorem vypjaté dramatické polohy úderně a pevně, bez forze a bez potíží. Byl i herecky přesvědčivým představitelem drsného, zarytého a zatrpklého člověka, který nedokáže uspět v boji za své štěstí. Partnerkou Ellen Oxfordovou, o kterou Grimes stál, ale nedokázal jí to říct, byla Jana Šrejma Kačírková, se znělým a pevným sopránem se snažila být jeho oporou a záštitou. Námořníka Balstroda, zemitého a rozhodného muže, který se pokoušel být Grimesovi rádcem, zpíval sytým barytonem Svatopluk Sem. Bodrým a příjemným vystupováním vnášela pozitivní prvek do ponurého příběhu Jana Hrochová v roli hospodské Tetičky, kterou zpívala nosným a svěžím mezzosopránem. Zajímavou figurku přinesla hostující Jitka Sapara Fischerová v roli paní Sedleyové, která zaujala hlubokým altem a smyslem pro charakterní obor. Roli starosty Swallowa zpíval nosným basem s noblesou Jan Šťáva, jako dvě Neteře se představily sopranistky Andrea Široká a Tereza Kyzlinková. V díle je ještě mnoho menších rolí, jejichž obsazení bylo promyšlené a pěvecky vyrovnané a u všech překvapovala přesvědčivost a přirozenost hereckých výkonů. Přitom sbor dokázal zpívat kompaktně a vyváženě, v dramatických scénách s atakem na diváka působil i zněl hrozivě. Za výkon sboru patří pochvala především sbormistrům Pavlu Koňárkovi a Kláře Složilové Roztočilové.

Opera není ani zábavná, ani líbivá. Postrádá povrchnost a vyžaduje od diváka plné intelektuální soustředění při sledování. Jestliže to dokáže, je odměněn vrchovatě katarzí a pochopením, že umění je odrazem a syntézou života. A to není málo. Návštěvu opery je tedy možné doporučit i klasickému a romantickému opernímu divákovi, neboť jestliže otevře svoji mysl a srdce, najde v ní vše, co od operního díla očekává. Strhující hudbu, vynikající pěvecké výkony, stylový jevištní design i dramatický příběh. Peter Grimes je přesně opera, která vše tohle splňuje.

Karla Hofmannová

Foto: arichv Národní divadlo Brno

 

 

Blog

V této rubrice nejsou žádné články.

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00