Národní divadlo Brno s úspěchem hraje těžkého Shakespeara

Něco za něco

30.06.2017 10:10

    Je to hra přetěžká a hraje se málo. Tak charakterizuje Shakespearův opus Něco za něco ředitel Národního divadla Brno a v tomto případě také režisér Martin Glaser. Po premiéře 22. června charakterizoval předposlední autorovu hru jako těžkou také překladatel Martin Hilský. Dramaturg Martin Sládeček připomíná, že v odborné literatuře bývá tato hra často označována jako „problematická“.

    Není totiž úplně jasné, zdali je to komedie, nebo tragédie. Nicméně v souborném vydání Shakespearova díla v překladu Martina Hilského (Academia 2011) je zařazena mezi komedie. I když legrací nepřekypuje. „Vlastně téměř všechny postavy jsou záporné,“ říká režisér. Diváci znají Hamleta, Romea a Julii, Krále Leara, ale hra Něco za něco je pro většinu z nich novum. Hned na začátku peprná zápletka: Kníže Vincentio (Václav Veselý) odjíždí a pověřuje svého náměstka Angela (Martin Siničák) svým zastupováním. Angelo jako strážce dobrých mravů se ale rázem mění v nejzápornější postavu, hodlá pověsit mladého Claudia jen za to, že přivedl do jiného stavu Julii ještě před svatbou. I v Shakespearově době, za vlády Alžběty I., byla taková interpretace nemravnosti jistě příliš silná. Děj se ovšem odehrává ve Vídni, kterou však Shakespeare nepopisuje tak detailně jako třeba Benátky v Benátském kupci. Tvrdí jen, že se tam celých čtrnáct let nedodržují zákony.

    „Autor stupňuje napětí, vyhrocuje situaci. Říkali jsme si, že by právě tady mohl zvolnit, začít rozplétat děj, ale on naopak všechno dál zaplétá,“ prohlásil Glaser před novináři. Na scénu přichází Claudiova sestra Isabela, novicka v klášteře (Hana Tomáš Briešťanská), která marně prosí o milost pro bratra. Angelo se ukáže jako zhýralec, korupčník a chlípník, za milost požaduje od Isabely povolnost. Rozuzlení je překvapivé, zneklidňující. Ani příliš tragické, ani komické. Spíše takové nejednoznačné, jako současná doba, shodují se divadelníci. Ale to neznamená, že je to nuda. Naopak. „Původní text jsme očesali asi o 40 procent, včetně postavy Barnardina, vězně českého (!) původu. Hru jsme zkrácením také zdrsnili, silným hnacím motorem je sexualita,“ doplnil Glaser.

    Své postavy skvěle vystihuje ústřední dvojice Angelo a Isabela. Martin Siničák a Hana Tomáš Briešťanská zaujali diváky i odbornou kritiku již v inscenaci Petrolejové lampy (autor Jaroslav Havlíček), rovněž v Glaserově režii (premiéra únor 2016, za postavu Štěpky Kiliánové získala Briešťanská Cenu Thálie). Se Shakespearem se Briešťanská setkala mj. v inscenaci Večer tříkrálový v Městském divadle Zlín, hrála Violu. „Shakespeare je vždycky buď za trest, nebo za odměnu. Já jsem se (tentokrát) rozhodla, že ho mám za odměnu,“ řekla Briešťanská s úsměvem na tiskovce před premiérou. Siničákovi se líbí konotace děje se současnou situací ve státě. Výraznou osobností je rovněž Václav Veselý. V roli Knížete jako jeden z mála na jevišti mluví občas blankversem, obdivuje Hilského překlad.

    Vyzvedněme i temperamentní Terezu Groszmannovou v postavě Madam Prošoupané, Bedřicha Výtiska, jenž ve své postavě Pompejuse dobře zdůrazňuje komediální charakter. Přesvědčivý je nestárnoucí Jaroslav Kuneš coby Žalářník, vynikají i Klára Apolenářová v roli Mariany a Jan Grygar jako Escalus. Pavel Borák vytvořil kulisu poněkud již zanedbaného a neudržovaného paláce, Markéta Sládečková navrhla kostýmy z přelomu 19. a 20. století. Světelný design Martina Špetlíka označil dramaturg Sládeček za caravaggiovsky laděný. Má pravdu, stojí na kontrastu a barvě. Jděte do divadla, nebudete litovat. Hraje se bez přestávky hodinu a 40 minut.  (tr)

 


Miluji vás, tak pochopte to už, říká rozvášněný a chtíčem hnaný Angelo (Martin Siničák) Isabele (Hana Tomáš Briešťanská).

Foto: archiv Národního divadla Brno

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00