Nad první inscenací nové sezóny v činohře Městského divadla Brno

Žebrácká opera podle Havla

26.09.2019 11:55

    Chcete-li strávit příjemný večer ve společnosti skvělých herců a krásné češtiny, neváhejte a zajděte do Městského divadla Brno na inscenaci Havlovy Žebrácké opery. Patří k tomu nejlepšímu, co dramatik a někdejší prezident republiky napsal. Na jevišti excelují Petr Štěpán v roli šéfa zlodějské organizace Macheatha a Jan Mazák coby Peachum, šéf jiné zlodějské organizace. Jejich promluvy, proměny tváře, pohyby jsou krásným hereckým koncertem.

    Hra má svoji prehistorii. V roce 1728 napsal satiru na tehdejší poměry v Anglii John Gay a později inspirovala Bertolta Brechta a Kurta Weila. Premiéra jejich Třígrošové opery měla premiéru o 200 let později. Gayova tématu se chopili později mnozí další, mezi nimi Václav Havel. Jak píše Michael Žantovský v knize Havel (a městské divadlo otiskuje v programu k inscenaci), „myšlenka na napsání činoherní adaptace nepocházela původně od Havla, ale od jeho divadelních kolegů a bývalých konkurentů z populárního Činoherního klubu, Jaroslava Vostrého a Jana Kačera. Oba se pokoušeli nějak pomoci svému zakázanému kolegovi, ale po zvážení různých výstředních plánů… nabídku stáhli dřív, než autor dokončil svou práci.“ Havla zaujalo, jak se John Gay vysmívá zlozvykům politiků své doby. Sám si však nebere na paškál konkrétní osoby, nýbrž zachycuje, alespoň v některých dialozích, totalitní myšlení své doby. Přesněji: začátku normalizace po násilně ukončeném pražském jaru.

    Historie Havlovy Žebrácké opery začíná prvním zahraničním uvedením v terstském Teatro Stabile a pokračuje 1. listopadu 1975 v hornopočernickém hostinci U Čelikovských, přičemž StB se o představení dověděla až po šesti dnech. Na oficiální premiéru v Činoherním klubu se muselo počkat až do devadesátého roku. Režisér Jiří Menzel po roce natočil též film…

    Hudbu k brněnské inscenaci napsal brněnský nonkonformní skladatel Petr Hromádka, autor hudby k více než padesátce divadelních představení. Jeho melodie tady nejsou tak libozvučné jako Weilův slavný hit Mackie Messer, nicméně přínosem celého představení je živá šestičlenná kapela (klávesy, housle, violoncello, klarinet a saxofon, trubka, bicí). Režisérka Hana Burešová umístila dvacet postav na kukátkové jeviště, které je za oponou v podobě jakési rolety a jejíž zavírání a otevírání doprovázejí hudební předěly a pohybové kreace herců na proscéniu. Čeština je skutečně krásná, protože postavy, byť z podsvětí, mluví standardním a kultivovaným jazykem, což působí komicky. Havel, jak připomíná dramaturg Štěpán Otčenášek, pracuje s jazykem. U Havla také, podle režisérky, nejde tolik o děj, jako spíše o myšlenky. A o manipulování s člověkem. Nacházíme se v Londýně, kde dva šéfové gangů bojují o moc nad podsvětím. Lže tu každý každému a každý každého také zrazuje. Můžeme v Londýně zůstat, ale můžeme se přenést do současnosti, kde a kdy se něco takového také (snad jen občas) děje.

    Ale zůstává to hlavní, divácký zážitek. Ten zprostředkovávají vedle uvedených také Alena Antalová jako šarmantní Diana, majitelka „dámského salonu“, ve skutečnosti něčeho horšího. Také Markéta Sedláčková rozehrává svůj komediální talent jako manželka Peachuma a ještě v roli manželky úplatného šéfa policie. Toho hraje výrazný Viktor Skála, herecky i pohybově se blýskla Radka Coufalová jako Jenny. Naivku Polly dobře vystihuje Katarína Mikulová, tleská se i Aleši Slaninovi za postavu nezávislého kapsáře a Igorovi Ondříčkovi coby Jackovi. Pochvalu zaslouží trochu historizující i současné kostýmy Zuzany Štefunkové-Rusínové. Pro větší spád by první činoherní inscenaci sezóny možná slušelo menší zkrácení textu ve druhém dějství, nicméně klady výrazně převažují.  (tr)

 

Katarína Mikulová, Jan Mazák, Markéta Sedláčková (zleva).
Foto: archiv MDB

 

Kontakt

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ JIŽNÍ MORAVY Mečová 368/5
Brno
602 00